pondělí 30. března 2015

Morseova abeceda

Morseovu abecedu vymyslel na konci na konci 19. století americký fyzik Samuel F. B. Morse (1791–1872), který ji v roce 1844 vyzkoušel při prvním telegrafickém spojení mezi Washingtonem a Baltimorem. Odtud pochází ona památná věta: „What hath God wrought“ (tj. česky „Co to Bůh způsobil“).
Původní Morseova abeceda měla své chyby, teprve v roce 1918 je odstranil jistý Philips. Používala např. tři druhy mezer, což podstatně zhoršovalo čitelnost. Menší nevýhodou byla i skutečnost, že nejkratší kombinace signálů neodpovídaly nejčastěji používaným znakům.
 
Morseova abeceda měla značný význam též v námořnictví a armádě. Např. ještě do roku 1996 ji používaly jako prostředek tísňového volání všechny lodě o výtlaku větším než 300 tun (nahrazena globálním námořním tísňovým a bezpečnostním systémem GMDSS). Známé SOS, které v překladu z angličtiny znamená „spaste naše duše“, znělo i z paluby potápěcího se Titaniku.
V pozdější době nahradilo Morseovu abecedu v rádiovém provozu mluvené slovo a dnes bývá používána hlavně radioamatéry a při šifrování v táborových a braných hrách. Přesto však do ní byl koncem roku 2003 přidán nový symbol, zavináč. Jeho zápis vznikl spojením dvou písmen – A a C, vše bez mezer.

Písmena v Morseově abecedě

Jednotlivé znaky Morseovy abecedy se vysílají v kódu, který se skládá z krátkých a dlouhých signálů, každé písmenko z jednoho až čtyř. V psané podobě se používají tečky a čárky, jednotlivá písmena se oddělují lomítkem, slova dvěma lomítky a věty lomítky třemi.
Pomocná slova slouží ke snadnějšímu zapamatování – krátká slabika znamená tečku a dlouhá čárku. Existují i jiná pomocná slova. Na háčky a čárky v překládané zprávě nebereme zřetel.