pondělí 30. března 2015

Morseova abeceda

Morseovu abecedu vymyslel na konci na konci 19. století americký fyzik Samuel F. B. Morse (1791–1872), který ji v roce 1844 vyzkoušel při prvním telegrafickém spojení mezi Washingtonem a Baltimorem. Odtud pochází ona památná věta: „What hath God wrought“ (tj. česky „Co to Bůh způsobil“).
Původní Morseova abeceda měla své chyby, teprve v roce 1918 je odstranil jistý Philips. Používala např. tři druhy mezer, což podstatně zhoršovalo čitelnost. Menší nevýhodou byla i skutečnost, že nejkratší kombinace signálů neodpovídaly nejčastěji používaným znakům.
 
Morseova abeceda měla značný význam též v námořnictví a armádě. Např. ještě do roku 1996 ji používaly jako prostředek tísňového volání všechny lodě o výtlaku větším než 300 tun (nahrazena globálním námořním tísňovým a bezpečnostním systémem GMDSS). Známé SOS, které v překladu z angličtiny znamená „spaste naše duše“, znělo i z paluby potápěcího se Titaniku.
V pozdější době nahradilo Morseovu abecedu v rádiovém provozu mluvené slovo a dnes bývá používána hlavně radioamatéry a při šifrování v táborových a braných hrách. Přesto však do ní byl koncem roku 2003 přidán nový symbol, zavináč. Jeho zápis vznikl spojením dvou písmen – A a C, vše bez mezer.

Písmena v Morseově abecedě

Jednotlivé znaky Morseovy abecedy se vysílají v kódu, který se skládá z krátkých a dlouhých signálů, každé písmenko z jednoho až čtyř. V psané podobě se používají tečky a čárky, jednotlivá písmena se oddělují lomítkem, slova dvěma lomítky a věty lomítky třemi.
Pomocná slova slouží ke snadnějšímu zapamatování – krátká slabika znamená tečku a dlouhá čárku. Existují i jiná pomocná slova. Na háčky a čárky v překládané zprávě nebereme zřetel.


 

Krabička poslední záchrany

Krabička poslední záchrany může být skoro stejně důležitým předmětem jako nůž. Měla by obsahovat drobné předměty, které vám pomohou ve svízelných situacích nebo vám dokonce zachrání život. Jiný obsah tedy bude mít krabička malého skauta, který je právě na oddílovém táboře, jiná bude KPZ zkušeného dobrodruha na dvouměsíční expedici v pralesích Jižní Ameriky.
V Čechách bývá původ KPZ připisován známému spisovateli Jaroslavu Foglarovi (Jestřábovi), je však pravda, že různé krabičky či záchranné brašničky u sebe nosila už odpradávna většina lidí pohybujících se v divočině. Každopádně však Foglarovi patří zásluhy za prosazení krabičky poslední záchrany mezi skautskou a turistickou veřejnost.

Krabička sama o sobě, to je také malá věda. Musí být co nejlehčí, ale dostatečně tuhá a pevná, aby se uvnitř uložené předměty nepodrtily při pádu ze skály, nesmí do ní téct, když se na vodě „uděláte“, měla by se dát otevřít jednou rukou, když je ta druhá ulomená…
Nejrozšířenějším modelem v ČR je zřejmě hliníková krabička od Energitu. Má tu správnou velikost, je lehká, dostupná, s vodotěsností už je to horší. Vzhled povrchu víčka KPZ se pohybuje od umatlaného zbytku původní nálepky až po dokonale lakovaná umělecká díla.
Pokud jste méně skromní nebo pokud máte větší nároky, můžete se poohlédnout po obchodech. Prodává se třeba speciální krabička poslední záchrany vyrobená z duralu. Na vrchním červeném obalu jsou bíle vytištěny nejdůležitější „survivalové“ taháky, mapová měřítka,  Morseova abeceda a mezinárodní nouzové signály. Uvnitř najdete plastový šuplík, na jehož spodku je rozměrné nerezové signalizační zrcátko (proti odírání a „oslepnutí“ chráněné plastovou fólií, která se před použitím sloupne).

Krabička by měla hlavně obsahovat

  • zápalky - nejlepší jsou zápalky odolné proti větru a vodě, nebo kovbojské zápalky, které škrtají i o sklo, ale postačí pár obyčejných zápalek a kus škrtátka
  • kus svíčky - ideální je lojová, která se dá v případě nutnosti i sníst
  • souprava šití - jehla, nit (minimálně černá a bílá) a pár knoflíků ke kalhotám, stanu, košili...
  • polštářkové náplasti - ideálně tak 2-5, ale z vlastní zkušenosti vím, že šikovní táborníci by jich potřebovali daleko víc ;-)
  • drobné mince - (cca 50 Kč) na telefon, občerstvení nebo autobus
  • zavírací špendlíky - při roztržených kalhotách neocenitelní pomocníci
  • kus provázku
  • tužka a papír - ideální je špaček obyčejné tužky a malý blok, lze použít i při výrobě ohně
  • 2-3 různé hřebíky - lze je použít při výrobě přístřeší
  • zabalená kostka tuhého lihu - nebo kus březové kůry (nouzové rozdělání ohně)
  • žiletka - nebo chirurgická čepelka (nahradí nůž připevněním na kousek dřeva)
  • pinzeta - na vytahování třísek, žihadel a klíšťat
  • lupa - ideální pomocník při rozdělávání ohně pomocí slunce nebo při vytahávání třísek
  • kousek křídy - hodí se na značení cesty
  • několik napínáčků - například pro připevnění zprávy
  • kondom – lze do něj nabrat až 1 litr vody a nebo se skvěle hodí jako nepromokavá ochrana např. na poraněný prst
  • lísteček s tísňovými telefonními čísly přilepený na vnitřní straně víčka (menším dětem též vlastní adresu a telefonní čísla na rodiče)

Dále doporučujeme:
  • velký PET sáček - v případě potřeby se hodí k výrobě přístřeší, nošení vody
  • něco na zub - každá krabička by měla obsahovat ještě pár základních potravin, ale obyčejným táborníkům postačí kus žvýkačky nebo kostky hroznového cukru, které vám v případě potřeby dodají energii.

    Co patří do dětské KPZ?

    • papírek s telefonními čísly na rodiče, případně vedoucí, nejlépe přilepen na vnitřní stranu víčka KPZ, piště tužkou nebo propiskou aby se text nerozpil,
    • kousek papíru,
    • obyčejná tužka,
    • nožík,
    • asi 50 Kč v drobných mincích,
    • provázek,
    • pár zápalek a škrtátko,
    • polštářkové náplasti sterilně zabalené, alespoň 2 ks,
    • svíčka,
    • kousek křídy,
    • jehla a nit,
    • špendlíky zavírací 2 ks,
    • dva knoflíky různé velikosti.

Co říci závěrem?

Obsah krabičky a rozmístění věcí v ní je individuální a záleží na potřebách daného člověka. Neměla by ale obsahovat žádné zbytečnosti! Volná místa v krabičce je vhodné vyplnit vatou, aby předměty nevydávaly žádný hluk a nepoškodily se vzájemně o sebe. Na vnitřní plochu víka krabičky se připevňuje lístek s Morseovou abecedou, mezinárodními nouzovými signály, čísly na policii, záchrannou službu a hasiče. Mladší táborníci by si měli krabičku ještě označit svým jménem, adresou a čísly na rodiče. Jakmile si zvykneme na pravidelné nošení krabičky, budeme se bez ní cítit jako ztracení.
 
Při výrobě KPZ nezapomeňte dětem zdůraznit to, že krabička poslední záchrany je určena pro situace, které nemají jiné řešení. Hezky to lze ukázat na penězích. Pokud dítě peníze z KPZ utratí za zmrzlinu, bude toho při následné ztrátě peněženky litovat.
Přejeme vám hodně zdaru při výrobě krabiček poslední záchrany (KPZ).

středa 25. března 2015

Jak se stát členem Spolku ProAktivity

Přihláška do spolku


Pokud jste si přečetli naše stanovy a (i přesto nebo právě proto) se chcete zapojit do činnosti Spolku ProAktivity, nebo chcete-li být jako účastník akcí alespoň "tichým členem",  jednoduše podejte přihlášku.
 
Členství ve spolku je podle stanov otevřeno každé fyzické osobě bez ohledu na věk, pohlaví, státní příslušnost, národnost nebo náboženské vyznání (za nezletilé členy vykonávají členská práva a povinnosti zákonní zástupci, kteří podepisují i přihlášku do spolku). 
 
Přihlášky schvaluje členská schůze.

Stáhnout přihlášku:  přihláška zde
 
Přihlášku doručte na adresu: Bc. Markéta Hajduková, kpt. Jaroše 599, 751 01 Tovačov
nebo oskenujte a zašlete na e-mail: spolekproaktivity@seznam.cz.
 
Děkujeme.

 

Stanovy spolku


Stanovy Spolku ProAktivity

Čl. I

Název a sídlo
1.    Tyto stanovy jsou základním vnitřním předpisem Spolku ProAktivity (dále ve stanovách užíváno označení pouze „spolek“).
2.    Název spolku: Spolek ProAktivity
3.    Sídlo spolku: Tovačov, Podzámčí č. 634, PSČ 751 01.
4.    Spolek je založen na principu dobrovolnosti a demokratických zásadách v souladu s stanovením § 214 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“).


Čl. II

Hlavní činnosti a naplnění účelu spolku
Hlavní cíl spolku:
      Spolek je dobrovolným, nevládním, neziskovým svazkem osob, jejichž cílem je vykonávání aktivit v oblasti sportu, aktivní i ozdravné rekreace a cestování, kultury, osvěty a výchovy, vzdělávací a poradenské činnosti.

Dílčí cíle spolku:

a)     organizování jednorázových i opakujících se volnočasových aktivit, pořádání zájmových kroužků/skupin pro děti a mládež se zaměřením na sportovní aktivitu a pobyt v přírodě, na kreativní tvoření a vzdělávání předškolních dětí, mládeže i dospělých s důrazem na rodinu, zdravý životní styl, turistiku a cestování,

b)    mimoškolní výchova a vzdělávání, pořádání kurzů, školení, včetně lektorské činnosti pro veřejnosti, tj. především pořádání letních a zimních dětských táborů a školení pro osoby činné na zotavovacích akcích jako dozor,
c)     provozování kulturních, kulturně-vzdělávacích a zábavních zařízení, pořádání kulturních produkcí, zábav a výstav,
d)    aktivní způsob trávení volného času sportovní činností s aktivním poznáváním přírodních hodnot a jejich ochrany,

e)     vedení dětí a mládeže k pozitivním občanským postojům, zdravému způsobu života a rozvoji morálně-volních vlastností tak, aby se vyhýbala společensky nežádoucím jevům (drogové závislosti, alkoholismus, gamblerství, nemocnosti, obezitě, nezaměstnanosti, násilí, kriminalitě atp.), spolek pečuje o odbornou a mravní výchovu svých členů a příznivců, dbá o praktické uplatňování všeobecných zásad demokratické morálky a etiky, zvláště pak vzájemné úcty, respektování důstojnosti a dodržování zásad fair play v tělesné výchově, sportu a dalších formách tělesné kultury a umožňuje širokou informovanost v oblasti tělesné kultury a kultury vůbec,

f)     ochrana přírody a krajiny, poskytování obecně prospěšných služeb v oblasti ochrany životního prostředí,

g)    hájí zájmy členů a za tímto účelem spolupracuje s orgány obce, státem, s ostatními organizacemi, sportovními svazy (ČUS, TJ, ČASPV, Sokol, Junák aj.) i jednotlivci,

h)     sdílení společných zájmů s předmětem činnosti spolku.
 

Čl. III
Členství ve Spolku

1. Členem spolku se může stát každá osoba, která sdílí s ostatními členy stejný zájem. Členem se mohou stát fyzické osoby bez ohledu na věk, pohlaví, státní příslušnost, národnost nebo náboženské vyznání. Za nezletilé členy vykonávají členská práva a povinnosti jejich zákonní zástupci.
 
2. Podmínkou pro vznik členství je podpis přihlášky člena osobou, která se hodlá stát členem spolku, případně jeho zákonným zástupcem, a schválení přihlášky výborem spolku. Členství vzniká ke dni podání přihlášky za člena.
3. Členství nepřechází na právního nástupce člena. 
4. Člen spolku má právo zejména:

·         účastnit se veškeré činnosti spolku, volit orgány spolku a další orgány spolku a být volen do těchto orgánů,

·         předkládat návrhy, připomínky a náměty k činnosti spolku,

·         podílet se na praktické činnosti spolku jako dobrovolník nebo jako zaměstnanec spolku.

5. Člen spolku je povinen zejména:

·         chovat se čestně a dodržovat stanovy, řídit se usneseními orgánů spolku,

·         aktivně se podílet na naplňování účelu spolku,

·         sdělovat statutárnímu orgánu nebo osobě k tomu určené změny údajů uvedených v přihlášce,

·         dbát na to, aby nebyly poškozovány zájmy a dobré jméno spolku.
 

6. Členské příspěvky - o výši a četnosti členských příspěvků rozhoduje členská rada spolku jednou ročně. O zaplacených příspěvcích vede členská rada spolku evidenci v rámci účetní evidence. O zaplacení členského příspěvku se členovi nevydává potvrzení.
7. Členové mohou poskytnout spolku nad rámec základního povinného členského příspěvku další členský příspěvek, kterým vypořádávají jeho ekonomickou ztrátu.
8. Členové mohou poskytnout spolku nad rámec členského příspěvku i sponzorský dar, o jehož poskytnutí vydá předseda spolku na vyžádání člena potvrzení.
9. Spolek vede neveřejný seznam svých členů.

Čl. IV

Zánik členství

Členství ve spolku zaniká na základě doručení písemného oznámení člena spolku statutárnímu orgánu o svém vystoupení ze spolku, úmrtím člena spolku, zrušením spolku, rozhodnutím statutárního orgánu spolku o vyloučení člena, který závažně porušil povinnost vyplývající z členství a v přiměřené lhůtě nápravu nezjednal ani po výzvě spolku. Výzva se nevyžaduje, nelze-li porušení povinnosti odčinit nebo způsobilo-li spolku zvlášť závažnou újmu. Rozhodnutí o vyloučení se doručí vyloučenému členu.  


Čl. V

Orgány Spolku

            Orgány spolku jsou:
·         Členská rada, která je nejvyšším orgánem spolku a
·         předseda spolku

Čl. VI

Rada a předseda spolku, jednání jménem spolku

1.     Členská rada  je čtyřčlenná a jejím funkčním obdobím jsou dva roky. Ze svého středu volí předsedu spolku.
2.     Členská rada je usnášeníschopná za přítomnosti nadpoloviční většiny členů a rozhoduje prostou většinou přítomných členů, kteří mají každý jeden hlas. Hlasuje se aklamací.
  1. Činnost rady spolku řídí předseda spolku, jeho hlas rozhoduje v případě rovnosti hlasů.
  2. Práva a povinnosti členské rady:
    • na nejbližší schůzi projedná věc, požádá-li o to člen spolku
    • připravuje zprávu o činnosti za minulé období, návrh rozpočtu na další období, případné změny stanov a návrh cílů další činnosti
    • rozhoduje o vyloučení člena ze spolku
    • koordinuje činnost spolku
    • kontroluje chod a hospodaření spolku
    • hlasuje o vyloučení člena, který jedná v rozporu se stanovami spolku  a poškozuje jeho dobré jméno
    • rozhoduje o použití finančních prostředků na účtu spolku
  3. Předseda spolku  je statutárním orgánem spolku. Předseda spolku je oprávněn jednat a podepisovat jménem spolku všechny listiny a výstupy z právních jednání. Jménem spolku  mohou jednat také předsedou pověření členové spolku. Tyto osoby jednají jménem spolku  samostatně.
  4. Předseda spolku  dále:

·         činí jménem spolku právní úkony

·         řídí grantovou a PR činnost

·         připravuje podklady pro jednání členské rady
 

čl. VII

Zásady hospodaření

 Spolek je neziskovou organizací. Případné příjmy budou tvořit členské příspěvky, dary, dotace, účelové sbírky a granty a budou používány na činnost spolku. Dalšími příjmy mohou být příjmy z činnosti, která je v souladu s cíli spolku (výnos z kulturních akcí a výtěžek z aktivit, které jsou v souladu s náplní a formami spolku). Jakékoliv činnosti uvedené v této větě mají charakter pouze vedlejší činnosti.
1.     Spolek může uzavřít smlouvu o spolupráci s jinou osobou pro finanční zajištění svých aktivit.
2.     Hospodaření spolku se řídí příslušnými ustanoveními platných právních předpisů České republiky.
3.     Spolek účtuje dle pravidel účetnictví, určených pro subjekty, které nejsou založené za účelem vytváření zisku. Spolek pro svou činnost zřizuje účet u peněžního ústavu, k němuž mají dispoziční právo členové členské rady.
4.     Výdaje spolku jsou zaměřeny na uskutečňování cílů spolku v souladu s formami činností podle těchto stanov a rozpočtem spolku, a to zejména na zajištění:
·         administrativně – správní činnosti
·         služeb a prací, které jsou nutné pro činnost spolku, včetně zajištění vnitřní komunikace mezi jeho členy
·         podpoře provozu a aktivit spolku


Čl. VIII
Zrušení spolku

Spolek může být zrušen s likvidací na základě dobrovolného rozhodnutí nejvyššího orgánu nebo na základě rozhodnutí soudu a to na návrh osoby, která má na tom oprávněný zájem, nebo i bez návrhu v případě, že spolek, ač byl na to soudem upozorněn, vyvíjí činnost zakázanou či vyvíjí činnost v rozporu s příslušným právním předpisem, nutí třetí osoby k členství ve spolku, k účasti na jeho činnosti nebo k jeho podpoře, nebo brání členům ze spolku vystoupit. Likvidace spolku probíhá v souladu s příslušnými právními předpisy. Spolek může zaniknout bez likvidace, zrušuje-li se při přeměně. Přeměnou se rozumí fúze spolků, rozdělení spolku a změna právní formy. Při změně právní formy se spolek neruší ani nezaniká, pouze se mění právní poměry a právní postavení členů. O zrušení při přeměně rozhoduje nejvyšší orgán.


Čl. IX

Závěrečná ustanovení

1. Záležitosti neupravené těmito stanovami se řídí obecně platnými právními předpisy upravující činnost právnických osob a spolků.
2. Změny a doplňky Stanov musí schválit členská rada. Statutární orgán spolku je povinen zajistit, aby aktuální znění stanov spolku bylo řádně a včas zapsáno v rejstříku spolků a uloženo v příslušné sbírce listin.
3. Stanovy byly schváleny na členské schůzi dne 1. 11. 2014. Účinnosti nabývají dnem 1. 1. 2015.

V Tovačově dne 1. 11. 2014

Za správnost: Bc. Markéta Hajduková

úterý 24. března 2015

V hlavní roli mazurka



Jak to chodí na Valentýna? Nejen dárky, přáníčka, milé úsměvy, ale i nácvik společného tance ..... Tentokrát v podání táborníků z Horní Bečva 2014 :-)
...a že nám to tehdy šlo!

neděle 22. března 2015

Lov na klíšťata

Prázdniny ještě sice nezačaly, ale na varování před tímto parazitem není nikdy pozdě. Nejen v přírodě, ale i v městských parcích se touto dobou setkáme s houfy klíšťat. Víte jak se zachovat při jeho ulovení?  



Klíšťata vyhledávají všechny teplokrevné živočichy. Kromě klíšťové encefalitidy přenášejí tzv. lymeskou boreliózu. Proti této nemoci zatím neexistuje očkovací látka, proto musíme být ostražití. Tato nemoc se v posledních letech vyskytuje stále častěji a připisuje se to také globálnímu oteplování, které má za následek mírnější zimy a tím pádem také přežije větší množství hostitelů (převážně drobní hlodavci) a přenašečů, jako je například klíště, nebo krev sající hmyz.

Jedinou možnou ochranou proti těmto onemocněním je prevence:
  • Očkování proti klíšťovému zánětu mozku (očkovací látka proti borelióze pro člověka je dosud ve stadiu vývoje).
  • Ochrana repelentními přípravky,  lze je aplikovat na oděv i kůži. Nikdy jej neaplikujte v uzavřené místnosti, pečlivě čtěte návod k použití. Přípravek klíšťata a jiný hmyz nejen odpuzuje, ale také hubí.
  • Na výlety do lesa či k vodě choďte vždy vhodně oblečeni - především noste vyšší uzavřenou obuv, nejlépe holínky, samozřejmě stejně oblékejte i děti.
  • Během výletu častěji prohlížejte sebe i své děti, po návratu by to mělo být samozřejmostí. Prohlížejte se navzájem, i když jste strávili odpoledne s dítětem v městském parku či na koupališti.
Domácí lov klíšťat by měl být uspořádán i po krátké procházce lesem či parkem vyšší trávou. Příliš nepomáhá ani přiléhavý oděv – hledat musíme všude, protože tito cizopasníci vyhledávají na lidském těle místa s jemnější pokožkou. Kromě tradiční likvidace klíšťat udušením a vytažením máme k dispozici moderní přípravek Diffusil ve spreji – doporučuje se zlehka z blízkosti postříkat a po chvilce viklavými pohyby pinzetou klíště vytáhnout. Látky na bázi organofosfátů klíště bezpečně usmrtí, ale ranku je potom třeba dezinfikovat např. jodovou tinkturou či použít Septonex sprej. Zvýšené opatrnosti je třeba na obličeji a v blízkosti očí a jiných sliznic. Oba prostředky jsou k dostání v lékárnách bez lékařského předpisu.
 
Starost o přikousnutá klíšťata není zbytečným luxusem. Riziko onemocnění boreliózou se totiž významně snižuje, pokud klíště opatrně odstraníme do 24 hodin. Borelie se vyskytují v jeho slinách a střevním obsahu a infikováno jimi je v našich krajích údajně asi 30 % klíšťat. Pokud na pokožce pozorujete mapovité zarudnutí, které není na dotek bolestivé (někdy bývá doprovázeno chřipkovými příznaky), vyhledejte bez odkladu lékaře, protože to mohou být první příznaky boreliózy. Spoléhat se na účinnost repelentů je krátkozraké, proto je dobré i po sebemenším kontaktu s přírodou se důkladně prohlédnout a nic nepodceňovat.
 
 Jak odstranit přisáté klíště?
 
I když se v odborné literatuře doporučuje odstranit klíště kývavými pohyby s pomocí pinzety, v terénní praxi se osvědčil následující postup:

Rychlým točivým pohybem proti směru hodinových ručiček vytáčejte klíště pomocí vatového smotku nebo vatové tyčinky navlhčené mýdlovou pěnou. Během chvilky se uvolní i hluboce přisáté klíště, poté samozřejmě ranku a její okolí dezinfikujte nejlépe jodovou tinkturou - běžně k dostání v lékárně.

Klíštěte se nedotýkejte, na povrchu mohou být borelie, jimiž se můžete nakazit. Dle hygienika Polaneckého není ani vhodné klíště spalovat, může údajně prasknout a vzniklým aerosolem se rovněž můžete nakazit. Nejvhodnější se tedy jeví varianta spláchnutí klíštěte do umyvadla či odhození smotku nebo vatové tyčinky do WC a spláchnutí. Vatovou tyčinku můžete rovněž postříkat přípravkem, který klíšťata hubí (Difusil repelent) a vyhodit.

Na našem táboře je každý, kdo "uloví" klíště, odborně ošetřen a odměněn upozorňovací kartičkou pro rodiče, aby se předešlo zbytečným komplikacím při zapomenutí táborníka.

 

středa 18. března 2015

Jak to chodí v oddílech

Spaní v chatkách...

Ve stejné chatce můžou být pouze kluci nebo pouze holky (tak zní zákonná vyhláška!). Dáváme možnost dětem si vybrat svého spolunocležníka a každopádně, pokud je to jen trochu možné, budeme se snažit vyhovět i přání rodičů, kdo s kým má spát (zejména se jedná o sourozence či děti, které jsou na táboře poprvé).

Jakým způsobem udržujeme disciplínu?

Dítě, které si hraje – nezlobí. Tak by se stručně dal vyjádřit známý přístup k dětem. Děti mají jen tolik volnosti, že nemají čas na vymýšlení různých alotrií, k tomu jsou vedoucí vybavení množstvím her do každého počasí a napomáhá k tomu i celotáborová hra s náročnějšími etapami. I v době svého osobního volna jsou děti povzbuzovány ke sportování nebo jiným aktivním činnostem.
 
V každém dětském kolektivu se objevují pokusy zkoušet na mladšího nebo slabšího jedince svoji mentální sílu. Naší prioritou je, aby zůstalo pouze u jednotlivých pokusů. Dáváme dětem jasně najevo, že tyto jevy nestrpíme – viník si to podruhé rozmyslí. Naše řešení je obsaženo i v předchozí odpovědi – když je program zajímavý a v táboře zavládne duch spolupráce a kamarádství, zkoušet něco na mladší či slabší prostě není IN.

Jaké je věkové složení dětí v oddíle...

Oddíly jsou tvořeny tak, aby byly co nejvíce vyrovnány -  věkově i pokud jde o počet chlapců a děvčat. To umožní sehrát náročnější etapy celotáborové hry a především postaví děti před nutnost spolupráce a plně využije vyspělost a schopnost každého dítěte. Jednak se tak děti lépe poznají, jednak mohou starší pomoci mladším při disciplínách, které nezvládnou nebo jsou pro ně nové, páni kluci se učí být gentlemany před slečnami a zároveň tak mají i možnost si všichni najít nového kamaráda či kamarádku. Snažíme se tak vytvořit optimální podmínky  pro všestranný rozvoj schopností a dovedností dětí.
 

 

Hry po oddílech nebo zvlášť?

Celotáborové hry se děti účastní v rámci svých oddílů a při samostatných hrách, které nespadají do
"celotáborovky", mají děti možnost si podle své volby zvolit partnera do hry. Celotáborovou hru hrají všechny oddíly, menší mají některé etapy svoje vlastní. Soutěže, hry a občas i bojovky - denní i noční. Každý rok je jiná, ale napínavá až do konce – k vítězství se jednotlivé skupiny (expedice, týmy, klany, ...) probojují až v samém závěru a odměnu získal vždycky každý, protože si ji taky každý zasloužil.

Věkové složení dětí letošního tábora:


  
  
  
  
  
  
  
  
  
  

Pozor na bouřku

V létě je velmi snadné se dostat do bouřky. Víte jak se chovat a čeho se vyvarovat? Tento článeček vás seznámí se základními fakty o bouřkách a blescích.

Blesky

Blesky jsou elektrické výboje a představují patrně nejrizikovější faktor, doprovázející většinu bouřek. Podrobně o vzniku a možných typech elektrických výbojů pojednává stránka www.chmi.cz/meteo/rad/blesk, zde se soustředíme pouze na základní bezpečnostní pokyny. 
Za bouřky není žádné místo absolutně bezpečné - jsou jen místa poměrně bezpečná (například dobře uzemněné zděné, kamenné nebo železobetonové budovy) nebo automobily s uzavřenou plechovou karosérií, a naopak místa vysloveně riziková (viz níže). Základní pravidlo je, že blesk si vždy hledá pro něj nejkratší a nejvodivější cestu do země . Proto nejčastěji zasáhne nejvyšší nebo nejlépe vodivé objekty v krajině. Nelze však na to absolutně spoléhat - často totiž nedokážeme odhadnout, jaká dráha je pro blesk nejvýhodnější. Obecně však platí, že za bouřky bychom se měli snažit vyvarovat situace, při které se staneme doslova hromosvodem (ať již z důvodu nejvyšší polohy v okolí či zvyšováním své vodivosti). Nebezpečnou se situace stává v okamžiku, kdy již vidíme jednotlivé blesky, akutní nebezpečí hrozí když již slyšíme i hřmění. Čím je doba mezi bleskem a zahřměním kratší nebo čím je hrom hlasitější, tím je riziko větší.
 

Jaké situace jsou nejrizikovější

  • Pohyb osob v otevřené krajině nebo na jakémkoliv vyvýšeném místě; extrémně nebezpečným je pohyb na horském hřebeni a vrcholech hor.
  • Pobyt na vodní hladině (řek, přehrad, rybníků, jezer, moře) -  jako plavec, v člunu, na lodi, surfovacím prkně, nafukovací matraci, ...
  • Pohyb v jakékoliv otevřené krajině, kdy máme u sebe jakékoliv větší kovové předměty (např. jízdní kola, deštníky, golfové hole, krosny s kovovou kostrou, zeměměřičské či fotografické stativy, ...) nebo se jich dotýkáme (např. pevné řetězy na horách).
  • Pobyt pod vzrostlejšími stromy. Pozor - některé nižší stromy mohou mít výrazně hlubší kořeny než třeba okolní vyšší smrky a díky tomu jsou výrazně vodivější. Za bouřky je tedy lepší vyvarovat se blízkosti jakýchkoliv vzrostlejších stromů, nejen těch nejvyšších!!!
  • Pobyt v blízkosti jakýchkoliv stožárů (nejen kovových!), sloupů veřejného osvětlení, a poblíž elektrického vedení.
  • Pobyt v/na jakýchkoliv otevřených vozidlech - sportovních, stavebních, či zemědělských, cyklistických kolech a motorkách.
  • Telefonování pevnými linkami (o to i v uzavřených chráněných místnostech), práce s počítačem (zpravidla je spojen nejen s elektrickou sítí, ale i s telefonní sítí přes modem) či jakýmikoliv elektrospotřebiči, připojenými k rozvodné síti.
  • Kontakt s vodou z vodovodu (mytí rukou či nádobí, sprchování, ...).
  • Pobyt pod skalním převisem, ve vchodu do jeskyně nebo jakékoliv šachty.
  • Pokud jsme v blízkosti bouřky, může být nebezpečným i pouhé vystupování z auta, zejména jsou-li pneumatiky a půda ještě suché. V okamžiku vystoupení se totiž můžeme stát "uzemněním" našeho auta a tím iniciovat blesk. Za mokra by toto riziko mělo být výrazně nižší.
Naopak, za relativně bezpečný lze považovat pobyt v bouřce v autě s uzavřenou plechovou karosérií (nikoliv tedy v kabrioletu - byť se zataženou střechou, nebo v trabantu) - samozřejmě s přihlédnutím k dalším rizikům uvedeným níže a za předpokladu přiměřeného snížení rychlosti jízdy. Stihneme-li to ještě před bouřkou, zatáhneme či demontujeme všechny externí antény (od rádia a mobilního telefonu), zatáhneme okénka a nedotýkáme se zbytečně kovových částí karosérie.
 

Jak se chovat v bouřce

 
Pokud nás bouřka zastihne v otevřené krajině, snažíme se vyhledat co nejnižší polohy (údolí, úvozy, aj.) - musíme však zvážit riziko nečekaného přívalu vody (zejména v soutěsce nebo uzavřené rokli). Na vyvýšených místech zaujmeme co nejnižší polohu, nikoliv však v leže; zároveň se snažíme o co nejmenší kontakt našeho těla se zemí. Z tohoto důvodu je doporučována poloha v podřepu, avšak pokud možno na špičkách bot (otázkou však je, kdo tuto polohu vydrží delší dobu). Pokud jsme ve skupině, raději se rozdělíme a hlavně se nebudeme držet za ruce. Pokud by někdo ze skupiny byl náhodou zasažen bleskem, je tak větší naděje, že v okolí bude osoba schopná poskytnout první pomoc. Pokud budeme pohromadě, v těsné blízkosti, v případě zásahu bleskem budou zasaženi nejspíše všichni!
Výše uvedené zásady opatrnosti platí i tehdy, když se bouřka jeví jako relativně vzdálená (zejména po vydatných srážkách, kdy se nám zdá, že bouřka již odchází). Bezpečnostní pravidla bychom měli zachovat po dobu alespoň 20 až 30 minut od posledního blesku či zahřmění. 
V případě zásahu a zranění člověka bleskem bývá nadějí pro zasaženého včasná první pomoc - zpravidla je nutná masáž srdce a umělé dýchání. Proto není zcela od věci si jejich zásady čas od času zopakovat.
       
Literatura:
Článek byl převzat a upraven ze stránek Českého hydrometeorologického ústavu.

úterý 17. března 2015

Uzlování

       Každý rok se na táboře setkáváme s neznalostí základních táborových dovedností, jako je "jak tábořit", "šifrování", "první pomoc zraněnému v lese", "co dělat při bouřce venku" a nebo "uzlování".
 
V této rubrice vás seznámíme se základními táborovými dovednostmi. Dnes začneme UZLOVÁNÍM.
Předkládáme vám ty nejzákladnější uzly, které můžete využít i při běžné činnosti např. na zahradě.

Dračí smyčka



Jeho výhodou je jednoduché vázání (i jednou rukou) a snadné rozvázání i po dotažení. Hlavní nevýhoda je nízká nosnost při obvodovém zatížení (roztahování oka smyčky), proto se v současné době jeho používání při navazování na lano nedoporučuje. Jisté řešení tohoto problému poskytuje dvojitá dračí smyčka, která dobře drží i při obvodovém zatížení, ale na druhou stranu se obtížněji váže a hůře opticky kontroluje. Z těchto důvodů je jako jediný uzel doporučený UIAA pro navazování horolezce na lano osmičkový uzel.
Zásadou pro dračí smyčku je vždy přidání pojistného uzlu, který by měl zabránit samovolnému rozvázání. Kladem dračí smyčky je snadné rozvázání i po silném zatížení.
 

Lodní smyčka

 
Smyčka, která se při zatížení stahuje. Používá se ke kotvení lana. Je možné ji vázat provazováním konce lana, ale také ji lze navázat uprostřed lana. Právě toto navázání uprostřed lana se provádí nejčastěji. Její předností je, že prameny lana jde posunovat v uzlu, aniž bychom museli uzel úplně rozvázat.

Lodní smyčka se používá k rychlému nastavitelnému zajištění do pevného bodu (štandu). Lze ji jednoduše uvázat a snadno upravit délku lana vedoucí k lezci jednoduchým protažením. Smyčka se utahuje a drží i při zatížení jen jednoho pramene lana vycházejícího z uzlu.
 

Osmičkový uzel

Osmičkový uzel je nejběžnějším uzlem v horolezectví. Je velice vhodný pro kotvení lan. Pro svojí konstrukci se dobře kontroluje. Je to doporučený uzel pro navazování lana k sedacímu úvazu. Lze jej rovněž vázat jako protisměrný uzel, to jest uzel, ve kterém jsou prameny vázány proti sobě.   

  1. Při vázání osmičkového uzlu se vychází z jednoduché osmičky.
  2. Následuje provlečení volného konce lana sedacím úvazem.
  3. Volný konce dále kopíruje jednoduchou osmičku.

Ambulanční uzel

 

Nejjednodušší spojovací uzel vhodný zejména pro spojení dvou pevných smyček nebo například svázání šátku při vytváření závěsu pro poraněnou ruku.


středa 11. března 2015

Kurz korálkování 11.3.15



Vstupte mezi nás a nechte se unášet světem barev, tvarů, fantazie, kreativity ...

Korálkování se v poslední době stává čím dál populárnější. Je to oblíbená hobby technika, pro kterou potřebujete krom korálků i spoustu dalších pomůcek. Mezi základní potřeby pro výrobu šperků a bižuterie patří kleště, drátek, korálky a bižuterní komponenty jako kaloty, karabinky a další.
Pomocí korálkování si můžete vytvořit jednoduché náramky, náušnice či náhrdelníky. Je to zábava pro malé i velké. A výsledkem jsou originální šperky pro každou příležitost.

Náš kurz je vhodný pro dospělé a děti zhruba od 8 let a jeho délka je přibližně 2 hodiny. Už umíme používat ketlovací kleště, uzavírat očka, spojovat jednotlivé díly a vytvářet jednoduché šperky. Na kurzu dnes byli i dva chlapci, kteří všechny techniky bravurně zvládli.

Mluvíme tady o ketlování, ale co že to to ketlování vůbec je?
Ketlování je technika výroby šperku, jedna ze základních, kdy korálky navlékáme na ketlovací jehly nebo ketlovací nýty, ty pak uzavřeme očkem a následně spojujeme do řetízku nebo navlékáme na řetízek. I tato technika skýtá mnohé možnosti k realizaci vaší fantazie pro výrobu originálních šperků. Může se pak doplňovat o další techniky, kdy vznikají složitější a na pohled neobvyklé výrobky, např. drátkování. Nebo také je nezbytnou součástí při dokončování šperku vyrobeného jinou technikou.

A jak pečovat o bižuterii?

Níže pár fotek z dnešního kurzu :-)

 







  




neděle 8. března 2015

Osmý člen (ne)schááázíí nááám .....

A kdo že bude tím osmým členem táborové smečky? Trocha napětí neuškodí. Ale pro zvídavé oči a uši - JSME KOMPLET!!!

Buďte tedy ve střehu ;-)